Úprava poměrů k nezletilým dětem

V souvislosti s rozvodem manželství (a někdy i rozpadem partnerství muže a ženy) lidé řeší úpravu poměrů k nezletilým dětem. Tento článek se zaměřuje na základní informace v této oblasti.

Úpravu poměrů k nezletilým dětem řeší obecné soudy ve zvláštním řízení, ve kterém soud není vázán návrhy rodičů.

Varianty úpravy poměrů k dětem

Nejčastějším způsobem úpravy poměrů k dětem je jejich svěření do péče jednoho z rodičů. Druhý rodič v takovém případě hradí výživné. Dále mohou být děti svěřeny do střídavé péče, kdy se o děti starají střídavě oba rodiče (např. po týdnu), výživné se pak stanovuje oběma rodičům. Se střídavou péčí musejí oba rodiče vyslovit souhlas. Též se v tomto případě předpokládá, že rodiče jsou schopni spolu alespoň minimálně komunikovat. Konečně mohou být děti svěřeny i do společné péče obou rodičů; to však pouze za předpokladu, že rodiče i po rozpadu vztahu nadále bydlí společně (v praxi se jedná o výjimečné případy).

Ustanovené opatrovníka

Nezletilým dětem bývá ze strany soudu nejprve stanoven kolizní opatrovník. Obvykle to bývá místní městský úřad, kdy samotné opatrovnictví pak vykonávají pracovníci orgánu sociálněprávní ochrany dětí (OSPOD). Pracovníci OSPOD se z úřední povinnosti snaží zjistit majetkové poměry rodičů a osobní předpoklady pro péči o nezletilé dítě. Činí tak nejčastěji osobním pohovorem s rodiči. Na základě těchto zjištění pak vypracují zprávu obsahující jejich návrh úpravy poměrů a tento zašlou soudu.

Samotné řízení před soudem

Soud z úřední povinnosti v průběhu řízení zkoumá, jaké jsou osobní předpoklady rodičů pečovat o nezletilé dítě, a ověřuje majetkové poměry rodičů.

O svěření dětí do péče rozhoduje vždy soud, který tak učiní buď na základě dohody rodičů či na základě zjištění získaných v průběhu řízení před soudem. Soud při svém rozhodování přihlíží k návrhu dohody rodičů a stanovisku přiděleného opatrovníka nezletilých dětí. Pokud se rodiče nejsou schopni dohodnout, pak zjišťuje, kdo se o děti převážně staral. U starších dětí může soud přihlížet i k jejich názorům a přáním.

Ve vztahu k určení výživného vychází soud převážně z potřeb dítěte, tj. jakou finanční částku dítě v průměru spotřebuje za měsíc. Dále soud přihlíží k možnostem a schopnostem rodiče, kterému má být vyživovací povinnost určena (více v článku zabývajícím se výživným). Finanční prostředky výživného jsou přitom určeny pro potřeby dítěte. Výživné je tedy třeba vnímat jako investice do vlastních dětí, nikoliv jako příspěvek na živobytí druhém rodiči.

Pokud se nacházíte v situaci, kdy potřebuje pomoci se záležitostmi v oblasti úpravy poměrů k nezletilým, kontaktujte nás, rádi vám pomůžeme a staneme se vaší oporou ve světě práva.