Stanovení výživného

V poslední době přibývá případů, kdy rodiče řeší výši alimentů. Tento článek se proto zaměřuje na základní informace týkající se problematiky výživného určeného nezletilým dětem.

Finanční prostředky výživného jsou určeny pro potřeby dítěte. Výživné je tedy třeba vnímat jako investici do vlastních dětí, nikoliv jako příspěvek na živobytí druhému rodiči.

Výživné učené dětem stanovuje soud nejčastěji v souvislosti s rozvodovým řízením rodičů. Často se však na soudy obracejí i nesezdaní rodičové.

Při určení výživného vychází soud převážně z potřeb dítěte, tj. jakou finanční částku dítě v průměru spotřebuje za měsíc. Přitom soud přihlíží k možnostem a schopnostem rodiče, kterému má být vyživovací povinnost určena.

Základ pro stanovení výživného

Při stanovení výše výživného nevychází jen z měsíčního příjmu povinného rodiče, ale hodnotí se i to, zda rodič může sehnat lépe placenou práci ve svém oboru či se lépe placené práce bezdůvodně nevzdal, dále jaký má majetek, jak může tento majetek ekonomicky využívat (např. pronajmout) apod. Soud taktéž hodnotí i nezbytné náklady rodiče na jeho vlastní živobytí či styl jeho života, neboť platí, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů.

Doporučující tabulky

Ministerstvo spravedlnosti v minulosti vypracovalo doporučující tabulky výživného. Tabulky nejsou sice pro soudy závazné, ale výše výživného se obvykle pohybuje v rozsahu stanoveného tabulkami (počítáno z čistého příjmu). Nutno podotknout, že jsou vypracovány pro běžné případy, tj. pro standardní příjem i počet dětí (max. 3).

Z výše uvedené doporučující tabulky je zřejmé, že potřeby dětí se v průběhu života obvykle zvyšují. Proto výživné stanovené soudem není stanoveno jednou provždy, ale po nějaké době (obvykle na návrh jednoho z rodičů), dojde k úpravě výše výživného (o tom více v článku zabývajícím se úpravou výše výživného).

Další aspekty

Jednotlivé dávky výživného se promlčují po třech letech a soud může stanovit hrazení výživného až tři roky zpětně (nebylo-li výživné rodičem řádně hrazeno). V případě, že výživné není hrazeno po delší dobu, může se též jednat o trestný čin.

Povinnost platit výživné nekončí dosažením určitého věku (např. 18 či 26 let), nýbrž skutečností, že dítě je schopno živit se samo. Povinný rodič by však neměl tento závěr učinit sám (a posléze přestat platit výživné), nýbrž by tak měl učinit soud na návrh jednoho z rodičů.

Pokud se nacházíte v situaci, kdy potřebujete pomoci se záležitostmi v oblasti výživného, neváhejte nás kontaktovat. Tato problematika nám není neznámá.